10.kolo HC KOSTELEC : HC KONDOŘI 4:3

HC KOSTELEC   :   HC KONDOŘI

                        4  :  3

                 (1:0, 2:1, 1:2)

průběh skóre:  2:0, 2:1, 4:1, 4:3

vyloučení:   10/4     + 10 OT   0/1

využití:       1/0

v oslabení:  1/1

střely na branku:    34/51  (9/15 – 14/16 – 13/20)

zblokované střely soupeře: 6/8 (1/3 – 0/4 – 3/3)

úspěšnost zásahů brankářů:  94,12%  /  88,25%

produktivita střelby: 11,75% / 5,88%

sestava: Martin Vaňourek

Jakub Vilímek – Petr Zamrazil

Jarda  Pražan – Roman Urda

Lukáš Goldšmíd – Lukáš Březina – Jakub Pivarč

Tonda Valda  – Patrik Šesták – Jakub Řehák

Ondra Attl – Roman Polách – Martin Hynouš

Zápas:

Dnešní utkání mělo potvrdit naši stoupající formu a výkonnost, navíc soupeř se nachází ve výsledkové krizi a byl dosud předposlední.

K zápasu ještě ke všemu nastoupil pouze se 6 hráči do pole a bez svého nejlepšího střelce…

My jsme sice neměli k dispozici první dvě obranné dvojice, ale konečně jsme se dočkali příchodu obránce Jardy Pražana po zranění.

Takže to mělo vypadat tak,že soupeře aktivním bruslením na ledové ploše uštveme a pak potvrdíme naši střeleckou formu z minulých utkání.

Hlavně se nesmíme nechat strhnout do bezhlavého útočení a pustit soupeře do brejků, protože jsou to vše sice starší, ale bývalí výborní hráči.

Od počátku utkání soupeř nestíhal náš pohyb po ledové ploše a pomáhal si nedovolenými zákroky, které sudí trestali.

Takže jsme šli do přesilové hry 5/4 a vzápětí do 5/3. Jenže jsme svou statickou hrou bez pohybu vůbec nedonutili bránící hráče Kostelce k chybám a nějakému velkému úsilí.

Totéž se znovu opakovalo v poslední pětiminutovce, nejprve 5/4 a vzápětí 5/3 v nás prospěch. A nyní již opravdu udeřilo a síť se rozvlnila – bohužel na naší straně, když druhý útok rozehrál v útočné třetině kombinaci, na modré došlo ke ztrátě kotouče a samostatný únik útočník soupeře proměnil střelou do šibenice – 1:0 – 10:04.

V tuto chvíli, jakoby někdo vypnul mozek v našich hlavách a naše hra se zcela rozpadla. Začali jsme si stěžovat rozhodčím na ledě i spoluhráčům na střídačce, že tamto byl faul či že on (soupeř) mne udeřil holí do holeně … Vypadalo to,že si myslíme, že soupeř nechá naše útoky bez povšimnutí a jen bude přihlížet, jak střílíme branku za brankou.

Nakonec ještě musíme ubránit oslabení po útočném faulu Polácha.

Do druhé části jsme chtěli hru zpřesnit a konečně dát našim útokům nebezpečnost a důrazné zakončení. Šance jsme si vytvářeli a jednu po druhé zahazovali a pálili…

Takže útočník domácích vzal kotouč na své obranné modré čáře a v poklidném tempu se vydal k naší brance. Pomalinku objel statického Březinu na modré obranné čáře a poté vjel mezi obrannou dvojici, která si ho snad ani nevšimla.  No a byl sám před naší klecí a zblízka zavěsil nad lapačku – 2:0 – 7:26.

To již bylo na některé naše hráče moc a vše vyústilo zbytečným faulem Řeháka na polovině hřiště a tak jdeme do oslabení 4/5.  Paradoxně ho hrajeme lépe, než přesilové hry a po velké šanci s a střele Valdy, se odraženého kotouče za brankou chopil Šesták a po vybruslení před soupeřovu klec zavěsil nahoru – 9:02 – 2:1 v oslabení.

Bohužel v téže přesilové hře jsme nepřistoupili včas k obránci soupeře na modré čáře, jeho střelu tečoval na brankovišti osamocený útočník domácích – 3:1 – 9:47.

Následovala série vyloučení na obou stranách, takže jsme zažili oslabení, přesilovku, hru 4/4 a minimálně našich 6 tutovek. Jenže všechny pochytal brankář soupeře.

Naše frustrace vyvrcholila minutu před konce třetiny opět útočným faulem Březiny, načež následné zahození hokejky do hlediště bylo za OT.

Takže jsme museli začít míchat se sestavou, na což doplatil nejvíce Martin Hynouš, který ještě ke všemu odseděl menší trest za Březinu.

Nedokázali jsme se prosadit a navíc dozadu nebyli důslední. Opět situace 2 na tři naše hráče a po zmatku u branky znovu inkasujeme – 4:1 – 8:15.

Naše snaha o vstřelení branky ještě vzrostla, ale naše přihrávky byly žalostné a ještě ke všemu se otvírala velké okénka v naší defenzívě.

Přece jen ale snižujeme, po krásné kombinaci Pražan – Polách – Pražan, poslední jmenovaný zblízka snižuje – 4:2 – 10:07.

Znovu se tlačíme do branky soupeře, ale znovu je tu brejk Kostelce. Naštěstí se perfektně stihl vrátit Šesták a v pádu vypíchl kotouč do rohu.

Takže znovu do útoku a po velkém tlaku celé pětky a nezdařených střelách se kotouč dostal na čepel Goldšmída, který z otočky z mezikruží snížil na 4:3 – 12:33.

Po necelé půl minutě soupeř znovu fauluje a my jdeme do přesilové hry. Následuje oddechový čas a porada u naší střídačky.

Dobýváme branku soupeře, po minutě odvoláváme brankáře, zasypáváme brankáře jednou střelou za druhou ….. vše marné.

Utkání končí a soupeř se raduje z výhry, kterou jsme mu hodně usnadnili svým ne důrazem směrem dozadu a někdy až naivním přístupem ke hře.

To co Kondory zdobí od začátku existence – bojovnost a hra srdcem – to jsme zde dnes neviděli. Ano, přesně jak je to v Kondořím chorálu – „na ledě srdce necháme, fanoušky nikdy nezklamem“ … tak to se dnes nekonalo.

Ne, že bychom nebojovali, nebušil do soupeře, ale chyběl elán, nadšení a snad i větší soustředění v utkání.

Ale co bylo nejhorší, bylo to věčné stěžování si na dění na ledě. Pocit ukřivděnosti vedoucí ke ztrátě koncentrace a tím i rozhození týmu.

Snad si z toho vezmeme ponaučení a zlepšíme svůj projev na ledě, v kabině i na střídačce. Sice jsme dnes přišli o možnost, posunout se na sedmé místo tabulky a příští dvě utkání máme soupeře z nejlepších – loňské finalisty – Dravce a ABN, ale nezbývá než věřit, že dnešní „facka“ padla a úrodnou půdu..